Příběhy ambasadorů SENSEN
Od roku 2007 pořádám každoročně společně s dalšími kolegy mnoho nejrůznějších akcí pro členy Senior klubu ZVVZ Milevsko, kterých už je přes 430. Za tuto činnost jsem byl mezi oceněnými v soutěži Senior roku 2015.
Jmenuji se Anna Forgačová, byla jsem oslovena členy naší Taneční skupiny Jiřinky a našeho Klubu důchodců v Paskově, abych dělala ambasadorku pro SEN-SEN.
Jmenuji se Anna Forgačová, byla jsem oslovena členy naší Taneční skupiny Jiřinky a našeho Klubu důchodců v Paskově, abych dělala ambasadorku pro SEN-SEN. Patřím mezi zakládající členy naší taneční skupiny i klubu důchodců. Mezi mé zájmy patří hlavně příroda, turistika a pěstování vysokohorských kytek. Mám také ráda pohyb a veselou mysl.
Jsem ročník 1950. Mým koníčkem jsou včely, zahrada a psaní. Mám ráda lidi a zvířata. Proto jsem členkou Spolku LiPen, spolupracuji s kočičím útulkem Lucky v Černivi a ochotnickým spolkem Vchynické škatule.
Kromě pestré činnosti v kulturní oblasti jsem od roku 2013 ředitelkou Impulsu Hradec Králové, pod jehož střechou jsem založila Dámský klub SEN - seskupení zajímavých žen v postproduktivním věku, které se chtějí scházet a vzájemně obohacovat.
27 let pracuji v kultuře. Vystřídala jsem v této oblasti několik působišť, což mi umožňuje vidět problematiku z různých úhlů pohledu. Od okresního kulturního střediska přes klub mladých, galerii umění či Hradeckou kulturní a vzdělávací společnost až po oddělení kultury a památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, kde jsem pečovala o kulturní organizace zřizované krajem, administrovala krajské dotační programy a byla asistentkou výboru pro kulturu a památkovou péči. Při zaměstnání jsem vystudovala obor jazyková a literární kultura na Univerzitě v Hradci Králové.
Od ledna 2013 jsem ředitelkou Impulsu Hradec Králové, centra podpory uměleckých aktivit. Organizace, která podporuje uměleckou tvorbu, pomáhá amatérským umělcům, organizuje umělecké vzdělávání a pořádá postupová kola celostátních soutěží neprofesionálního umění.
Od roku 2013 též organizuji výtvarný projekt Dny otevřených atelierů, v rámci kterého jsou veřejnosti volně přístupné ateliéry a dílny výtvarných umělců a řemeslníků v celém Královéhradeckém kraji. Věnuji se také seniorům, pod střechou Impulsu založila Dámský klub SEN, seskupení zajímavých žen v postproduktivním věku, které se chtějí scházet a vzájemně obohacovat.
Po celoživotním působení ve školství (www.jiribarta.estranky.cz) jsem přirozeně toužil i v důchodu pokračovat v dalším vzdělávání v oblastech, na které se mi v aktivním pracovním životě nedostávalo času.
Po celoživotním působení ve školství (www.jiribarta.estranky.cz) jsem přirozeně toužil i v důchodu pokračovat v dalším vzdělávání v oblastech, na které se mi v aktivním pracovním životě nedostávalo času.
Proto jsem přivítal možnost zapojení se do studia Virtuální univerzity 3. věku při Ostravské univerzitě.
Mnozí posluchači VirtU3V poté založili Univerzitní klub seniorů, jehož cílem je doplnit studijní kurzy, pořádané učiteli OSU, o další vzdělávací a poznávací akce, které si členové UKS organizují ve vlastní režii (
http://www.uks.estranky.cz).
Po seznámení se s projekty SENSEN mne nejvíce zaujaly Národní kronika a Aktivní život. Proto jsem nabídnul radě UKS, aby se náš klub do těchto vyhlášených projektů rovněž zapojil. Stal jsem se aktivním přispěvatelem do Národní kroniky (se 14 příspěvky) a v rámci projektu Aktivní život jsem inicioval spolupráci našeho UKS se slovenským seniorským klubem AK-SEN v Piešťanech (
http://univerzitni-klub-senioru-ostrava.sensen.cz/uvodni-stranka).
V důchodu se mohu konečně naplno věnovat i dalším svým koníčkům, např. sportování (tenis, stolní tenis, cyklistika), filmování a fotografování, vedení rodinné kroniky, hře na klavír, autoturistice, péči o pejska a leguána, četbě knih a nebulvárních časopisů, poslechu hudby atd.
Celý život jsem pracovala s dětmi a lidmi. V roce 2003 jsem založila občanské sdružení "Pomoc bližnímu" senior klub za pomoci místní organizace KDU-ČSL, protože v Lounech nikdy žádný klub důchodců nebyl.
Celý život jsem pracovala s dětmi a lidmi. V roce 2003 jsem založila občanské sdružení "Pomoc bližnímu" senior klub za pomoci místní organizace KDU-ČSL, protože v Lounech nikdy žádný klub důchodců nebyl.
O důchodce se staraly (nebo nestaraly) místní organizace KSČ a Svazu žen.
Jsme apolitická nezisková organizace, která pomáhá seniorům aktivitami zůstat co nejdéle ve jejich přirozených podmínkách. Členy, kteří již nemohou do klubu chodit, navštěvujeme a senioři si pomáhají vzájemně. Také cvičíme pro radost a pobavení nejen nás samých, ale i dalších spoluobčanů, díky SenSenu vyučujeme seniory na PC. Další najdete na našich
www.lclubsenior.estranky.cz.
Dalo by se psát mnoho, ale moje celoživotní zkušenosti a vědomosti se snažím uplatňovat v této práci, protože je to pro mne poslání. Celých 11 let vykonávám vše dobrovolnicky - zadarmo (stejně jako všichni moji pomocníci) a vše si senioři platí sami. Ano, malý finanční příspěvek dostáváme po administrativních žádostech od městského úřadu a dalších dárců, včetně SenSenu, za což děkujeme. Kdybych nechtěla tuto práci dělat, tak bych do toho nešla, i když je to vše na úkor mého volného času a času pro rodinu. Moje vnučky jsou od nejútlejšího dětství do této problematiky zatahovány a tím si vytváří i jiný náhled na staré a postižené osoby a zároveň našim členům poskytují radost z vnoučat, která mají již odrostlá nebo daleko anebo vůbec. Jsem přesvědčena, že toto propojení je přirozené a ideální.
Nebojte se stáří a nežehrejte na problémy, kdo je nemá? Problémy jsou tu proto, aby se řešily a museli jsme přemýšlet, a žijme aktivně, dokud žít můžeme a nelitujme se! Život je krásný a krátký a je nutno ho plně využít a překonávat překážky, to se snažím dostat pod kůži všem seniorům a mějte radost ze života i z maličkostí. Vypadá to , že jsem měla život procházku růžovou zahradou, opak je pravdou, život se se mnou nemazlil a dostávala jsem tvrdé rány osudu. Musíme si říci - po každé bouři vyjde sluníčko!
S úctou Svobodová
Mám ráda lidi, život i tajemství jeho smyslu. Od mládí mne zajímá, jak prožít život dobře, kde brát neustálou odvahu, čelit všem obtížím a jak nacházet moudrost a nadhled v každodenních těžkostech.
Mám ráda lidi, život i tajemství jeho smyslu. Od mládí mne zajímá, jak prožít život dobře, kde brát neustálou odvahu, čelit všem obtížím a jak nacházet moudrost a nadhled v každodenních těžkostech.
Věřím v sílu myšlenky, lásky a dobra. Mám ráda humor a vážím si projevů lidství, každého setkání s milým člověkem. Těším mne poznávání, historie, divadlo, literatura, také zahrada, dům, rodina i moje práce.
Ambasadorem jsem se stal náhodou, baví mě práce s počítačem a taky práce s lidmi.
Ambasadorem jsem se stal náhodou, baví mě práce s počítačem a taky práce s lidmi.
Dlouhá léta fotografuji, a proto vedu fotografický kroužek při Domu dětí a mládeže v Prachaticích. Znalost práce s digitální fotografií využívám i v počítačové učebně SENSEN a učím seniory dělat si pěkné fotografie.
Mezi mé koníčky patří hlavně fotografování, ale také muzika, divadlo a deset let zkouším řezbařit - vyrábím šperky, ale jen pro radost a pro své nejbližší.
Celý život jsem pracoval v pojišťovnictví a věnoval se pojistnému právu. Mými zálibami vždy bylo fotografování, četba, divadlo, cestování, mariáš a šachy a řešení logických problémů. Na stará kolena, tedy již jako důchodce, jsem se začal věnovat hře pétanque.
Mými hlavními koníčky jsou pejsci a příroda. Těmi dalšími jsou hudba, tanec a pohyb vůbec, proto vymýšlím každý rok nová předtančení pro náš Babinec.
Mými hlavními koníčky jsou pejsci a příroda. Těmi dalšími jsou hudba, tanec a pohyb vůbec, proto vymýšlím každý rok nová předtančení pro náš Babinec.
A proč jsem zrovna já ambasadorkou? Jednoduchá odpověď, nikdo to nechce dělat. Proto jsem si vymyslela počítačové kurzy, abych se i já zdokonalila v práci s počítačem a mohla zásobovat aktualitami stránky našeho klubu.
A co mě na této práci baví? To, že se dokážeme pravidelně scházet, bavit se a nesedět doma u televizních seriálů nebo přemýšlet o nemocech. Život je krátký a někdy zatraceně těžký, takže se ho snažíme užít plnými doušky, co nám naše zdraví dovolí. A aby tělo fungovalo co nejdéle, pravidelným cvičením ho nenecháváme zlenivět a nezanedbáváme rovněž ani pitný režim konzumací "pátečního" pivečka.
Původním povoláním jsem projektantka strojařka, po roce 1990 jsem pracovala v sociální oblasti /chráněné dílny, ústav sociální péče/.
Původním povoláním jsem projektantka strojařka, po roce 1990 jsem pracovala v sociální oblasti /chráněné dílny, ústav sociální péče/.
V důchodu jsem se začala více věnovat koníčku – textilní tvorbě, modrotisku. Ve velkém bytě to bylo možné, k tomu zahrádka. Po přestěhování do garsonky na sídliště jsem se vážně obávala o své duševní zdraví – co dál, nikoho tu neznám… Až jsem se díky ČRo 2 dověděla o SENzačních SENiorech. Pátrala jsem a vypátrala. Měla jsem zkušenosti z neziskové oblasti, chuť se do něčeho pustit a v Pardubicích právě hledali ambasadora. Pracuji v klubu SENSEN od září 2013. Jsem ráda mezi lidmi, ráda něco pro ně dělám a jsem ráda, když lidé odcházejí z našich akcí spokojeni a těší se na další.
Spolupracujeme s knihovnou, hlavně s dětským oddělením při rukodělných dílnách. Pořádáme besedy s pracovnicemi knihovny a díky Kontu Bariéry jsme měly besedu s paní Šiklovou, učili jsme se pracovat s tablety, absolvovali kurz finanční gramotnosti, s Hasičským záchranným sborem ČR máme domluveny besedy o chování v tísňových situacích (požár, únik chemických látek, povodeň). Chodíme společně na výlety, výstavy a další.
Členstvím v klubu AKTIV bych se ráda seznámila s novými lidmi, zúčastnila se akcí pořádaných klubem, případně se zapojila do organizace těchto akcí.
Členstvím v klubu AKTIV bych se ráda seznámila s novými lidmi, zúčastnila se akcí pořádaných klubem, případně se zapojila do organizace těchto akcí.
Mezi mé záliby patří ruční práce (drhání, paličkování, patchwork), karetní hra bridge, cestování, četba, tanec, hudba.